WAN SÍTĚ
Rozsáhlá počítačová síť je síť např. v budově v níž se nachází více společností, případně jedna velká společnost. V této síti se požaduje, aby si jednotlivé segmenty (např. patra [firmy]) zachovaly relativní samostatnost (např. vlastní síťovou adresace, možnost samostatné správy a pod.), Nebo kdy je třeba vzájemně propojit lokální sítě různých typů, jestliže se spojují dvě lokální sítě přes síť rozlehlou nebo vzniká vzájemné propojení síti se složitější topologií, třeba na to použít obecnější řešení.

Nepřehlédněte sekce:  BROUTER, DCE a ROUTER, které napoví víc.

Potřebné je propojovací zařízení, které již pracuje na úrovni síťové vrstvy a nazývá se směrovač (router). Rozsáhlá lokální síť od malé lokální síti se tedy liší právě nastavením uvedených aktivních prvků sítě (router může být i PC s více síťovými kartami a příslušným software [např. Linux]). Takové zařízení již vnímá vlastní obsah jednotlivých rámců (na úrovni linkové vrstvy), dokáže správně rozpoznat formát jednotlivých paketů, které jsou v rámcích přenášeny a využít informace, které jsou v nich obsaženy.

Hlavní úkol směrovačů je vlastně shodná s úkolem síťové vrstvy - tedy postarat se o doručení paketů od jejich původního odesílatele až ke konečnému příjemci. Směrovače tedy musí přijímat rozhodnutí o tom, kudy mají dále odeslat každý jednotlivý paket tak, aby se dostal ke svému cíli - tedy zajišťovat to, co se běžně nazývá směrování (routing). Musí nutně používat nějaký algoritmus směrování, na jehož základě svá rozhodnutí přijímají.

Tento algoritmus az něho vycházející směrování může mít statickou povahu (tj. být nezávislé na okamžitém stavu sítě), nebo může mít naopak dynamickou povahu (a reagovat na průběžnou situaci). V tomto druhém případě, který je dnes nejčastější, pak ještě potřebuje vhodnou metodu, resp. protokol, jehož prostřednictvím získává potřebné informace o stavu sítě.

Směrovače se od mostů dále liší tím, že jsou pro ostatní entity na úrovni síťové a linkové vrstvy viditelné. Mají své adresy a pakety, které jimi mají projít, jsou jim explicitně adresovány (zatímco mosty zachycují celý provoz v každém z připojených segmentů). Proto také směrovače zpracovávají méně rámců než mosty, ale jejich zpracování je zase o to náročnější.

TAKŽE

Třeba si uvědomit, že pro funkci směrovačů je nutné, aby vzájemně propojovány sítě používaly stejný protokol na úrovni síťové vrstvy - podle něj vlastně směrovač rozpoznává odesilatele i adresáta jednotlivých paketů a rozhoduje o tom, kudy jejich má dále odeslat. Není však ale nutné, aby to jistě platilo i na úrovni linkové a fyzické vrstvy. Zde se již konkrétní protokoly a přenosové technologie mohou lišit.


Směrovače jsou dnes obvykle konstruovány tak, aby měly více různých rozhraní (tzv. portů) a bylo jejich možné vzájemně propojit například pomocí pevných okruhů, veřejných datových sítí, optických přenosových cest a připojit k nim různé lokální sítě dle standardu IEEE 802 a pod.